Loutkařina - to je nadšení pro dobrou věc a především nezištná práce, spousta hodin, které člověk rád obětuje, když cítí, že to má smysl ...
Nahlédneme-li do „Výkazu sehraných her“, který loutkáři od roku 1926 pečlivě vedli, nelze přehlédnout jednu skutečnost: dříve se hrálo častěji. A při tom loutkové divadlo v Husově knihovně nebylo v Polné jediné, loutková představení se hrála i ve škole. Pro tehdejší děti byla návštěva loutkového představení jistě vzácným a nezapomenutelným zážitkem. Množství lákavých nabídek v dnešním přetechnizovaném světě staví současné děti – a tím pádem i současné loutkáře – do úplně jiné pozice. A je tu ještě jedna věc: loutkářské statistiky mlčí o věku svých malých diváků, ale už při čtení tehdy uváděných titulů je zřejmé, že na představení chodily děti starší, většinou školáci.
V současné době je naše publikum složeno převážně z předškoláků a vyjímkou nejsou ani děti dvouleté. A tak dochází k tomu, že některé pohádky po šesti, sedmi letech znovu upravujeme - zjednodušujeme text, vtahujeme děti do hry pomocí písniček a komunikace s Kašpárkem, zařazujeme tzv. „akční scény“, abychom udrželi jejich pozornost.
Loutkářský soubor má nyní více než 20 stálých členů a spolupracuje s herci DS Jiří Poděbradský, s dětmi z Loutkářského kroužku LD a DDM i s dalšími externisty. Naše hlavní divadelní sezóna začíná koncem listopadu a končí v březnu. Účinkujeme také na různých kulturních a společenských akcích pořádaných městem Polná, účastníme se loutkářského festivalu "Humpolecká marioneta", hrajeme nejen pohádky pro děti, ale i představení pro dospělé.
Setkáváme se s loutkáři z různých měst, z divadel, která udržují svoji tradici. Ti všichni táhnou dál tu miniaturní divadelní káru, kterou jim předali jejich předchůdci v dobré víře, že poctivá loutkařina nezanikne. Doba se mění, snažíme se jí přizpůsobit, aniž bychom onu tradici porušili. Slib, který jsme dali, nás k tomu zavazuje. A tak dál trávíme hodiny a hodiny nad přípravou a realizací představení, kterými, jak doufáme, rozdáváme radost, pohodu i ponaučení. Je to naše poslání, jemuž zůstaneme věrni. Už kvůli těm stovkám jmen, známých i méně známých, kvůli lidem, kteří kdysi loutkové divadlo založili, kvůli těm, kteří v jejich nadšení pokračovali a předávali jej z generace na generaci.